Místo pro Vaše odkazy. V případě splnění registračních podmínek zdarma zveřejníme.

Mezi pekárnou a Afrikou

Vyhlášené zdobené koláče peče Karel Rendl ze Sušice podle návodů svého dědečka, sám vyladil recepturu na tyčinky sypané mákem, sezamem či solí. Čas od času nechá u pecí kolegy a vydá se na expedici mimo Evropu.

"Tyhle nálepky jsou z nejdelší expedice, jakou jsem podnikl. Byli jsme na osm týdnů v západní Africe. Pro mě to bylo nakonec jenom šest, protože mě skolila malárie," ukazuje na své trofeje osmačtyřicetiletý pekař. 
První cesty do dálek podnikl už koncem osmdesátých let. Nejdřív se mu podařilo odjet do Peru, pak následoval Pákistán. Na začátku devadesátých let soudy jeho rodině vrátily znárodněný majetek včetně domu v Sušici, kde byla i pekárna, kterou měl před válkou Rendlův dědeček a po osmačtyřicátém se stala kolečkem v soukolí socialistického potravinářského průmyslu.

Obrázky z máku
"Dávali jsme ji dohromady asi půl roku," vzpomíná Rendl. Od začátku se rozhodl péct podle starých rodinných receptů. Jeho dědeček mu nechal podrobné postupy na velké zdobené koláče. "Ty jsou západočeskou specialitou. Některé jsou ale příliš obtížné, trvalo by to strašně dlouho," ukazuje na nákres, kde idylický obrázek kostelíka v krajině lemují popisky. Střechu kostelíčka například Rendlův dědeček dělal z červeného máku, další část "kresby" na koláči je z tvarohu nebo stříbrného máku. 
"Stříbrného máku bylo v Česku vždycky nejvíc. Ale obsahuje málo morfinu, a tak se s příchodem války začaly pěstovat odrůdy, v nichž ho bylo víc," líčí Rendl. Dneska už jsou stříbrný i červený mák spíše vzácností. 
Základní pekařskou surovinou je však mouka, a proto ji v sušickém pekařství vybírají pečlivě. "Dřív jsem bral z jednoho mlýna v Horažďovicích, ale když starý pán umřel a vzal to po něm jeho zeť, učitel, už nebyla tak dobrá," popisuje Karel Rendl. Dnes používá mouku ze severočeských Svijan, něco kupuje i od jednoho rakouského mlynáře. "Ročně zděláme tak sedm set tun mouky," počítá pekař. Seznam míst, kam svoje pečivo dodává, je dlouhý. Na metr a půl široké nástěnce plné kontaktů na zákazníky jsou školy, hostince, prodejny s potravinami i hotely. Veškerý záběr pekařství se dá koupit přímo v obchodě v Rendlovic domě, který stojí na jedné z hlavních sušických ulic.

Práce pro chlapy
Karel Rendl se pekařem vůbec stát neměl. Vystudoval strojařinu. "Rodiče nechtěli, abych v řemesle pokračoval, říkali, že pekařina je moc tvrdá práce. Slané tyčinky, které drží na horkém plechu, jsou pýchou jeho podniku. "Základem dobrých tyčinek je hodně oleje. Potom do nich dáváme mouku, droždí a vodu a sypeme je mákem, solí nebo sezamem," přibližuje Rendl postup přípravy lahůdky, pro kterou k němu jezdí lidé z širokého okolí. Díky oleji jsou tyčinky křupavé a křehké, ve spíži vydrží i tři měsíce. Stejně jako ostatní pečivo se i tyčinky vyrábějí bez chemických příměsí.

Zdroj: Ihned.cz, redakčně upraveno.