Jiří Horák

Jiří Horák je pekařem povoláním i posláním. Ve svém rodinném podniku v malé vesničce Rudice u Jedovnice, asi půl hodiny jízdy od Brna, s nadšením mluví hlavně o chlebu. "Jsem asi stará škola, ale pekařina, to je především chleba, a pak až to ostatní," říká opřený o jednu z pecí. "Chleba je základ a jako takový se musí dělat poctivě a nesmí se šidit."

K pečení používá vlastní žitný kvásek, který si sám "pěstuje". Ve velkých pekárnách už takový postup mizí, tam si většinou vystačí s kváskem práškovým. Chleba se u Horáků peče buď běžný, který se připravuje napůl z žitné a napůl z pšeničné mouky, nebo černý - ten tvoří hrubší žitná mouka a je dochucen slunečnicovými či dýňovými semínky. Prodává se v Brně, ale také v Blansku a rudické pečivo je samozřejmě dobře známé i v okolí Jedovnice. Mouku pekař kupuje od malého soukromého mlynáře z nedalekých Pouzdřan.

Dvaapadesátiletý Jiří Horák je ve svém vlastním pekařství pánem už deset let. Předtím pracoval v soukromé pekárně, pak však dostal zajímavou nabídku. "Starý známý, který měl firmu na výrobu a montování pecí, koupil zchátralý objekt a nabídl mi, že ho zrekonstruuje a vybaví, když si pak novou pekárnu od něj pronajmu zrovna já. Neváhal jsem a plácli jsme si," vzpomíná.

Navzdory své lásce k chlebu se rudický pekař může pochlubit ještě další pochoutkou - slanými tyčinkami. Jsou vrtulovitě zakroucené a mnozí si je budou nejspíš pamatovat ještě z časů, kdy bývaly běžné po celém Československu. "Vzpomínám si, že jsme tyhle tyčinky jako kluci kupovali po dvaceti haléřích na koupališti. Po revoluci se ale postupně vytratily. Aby byly kroucené, jak se patří, musí se totiž dělat ručně, a tak na ně většina pekáren rezignovala," vysvětluje Jiří Horák. Tyčinky se vyrábí z pšeničného těsta; pečou se dozlatova a tak dlouho, než ztvrdnou. Vydrží až čtyři měsíce ode dne, co je vytáhnou z pece, ale u Horáků je připravují zpravidla dvakrát do měsíce. Jsou totiž nedostatkové zboží. "Lidé, kteří si k nám pro ně jezdí, často už po týdnu volají, že jim došly, a chtějí si koupit další." S tyčinkami je však hodně práce, a tak se do jejich výroby rudický pekař pouští hlavně ve chvílích, kdy nemá dostatek objednávek na klasické pečivo.

Společně s Jiřím Horákem v pekárně pracují i jeho dvě dcery. Třetí je právě na mateřské, ale až se vrátí, posílí jejich řady. Kromě rodiny má tak firma jenom jednoho zaměstnance.

Nabídku pekařství v moravských Rudicích netvoří pouze chleba a tyčinky, ale také rohlíky, loupáky, šátečky, bábovky či vánočky. Navzdory kvalitě i širokému sortimentu musí však Jiří Horák o svou pozici na trhu neustále bojovat. "Pracujeme zhruba na poloviční kapacitu pecí. Konkurence velkých pekáren je tvrdá a do supermarketů nemám vůbec šanci se dostat. Kam jsem přišel se svou nabídkou, akorát se mi vysmáli. Ale nestěžuju si. Daří se mi dobře, a hlavně dělám práci, která mě baví," uzavírá pekař.

Zdroj: Ihned, foto Martin Kovář